Potřeby jako východisko konkretizace cílů předškolního vzdělávání

Potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších podnětů
Všechny učitelky naší mateřské školy vypracovávají týdenní plány, kde mají předem promyšlenou náplň nadcházejícího týdne tak, aby byl v kontinuální v delším časovém období, a především si zde konkretizují své cíle a záměry na daný týden, tak aby bylo dětem umožněno jak objevování nového v návaznosti na staré, tak měl dostatek prostoru na své otázky a ty mu byly zodpovězeny.
Velký pozor dáváme také na to, aby dítě nebylo přetíženo množstvím informací či různých řízených činností
Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech
Děti pro potřebu jistoty a bezpečí potřebují dodržení rytmu dne. To zajišťujeme jak jasně stanoveným časem - jaké aktivity na sebe navazují, jak dlouho trvají, tak rituály. Máme: ranní vítací rituál - se všemi dětmi se společně přivítáme a popřejeme si krásný den, rituál ke svačině - děti na sebe čekají, než si všichni prostřou, aby si mohly popřát dobrou chuť (podporujeme kultivovanost stolování).
Potřeba prvotních citových a sociálních vztahů
Snažíme se vždy vnímat děti, nejen když jsou šťastné a spokojené, ale i když zlobí. (Je možné, že zlobí právě proto, že chtějí naši pozornost, něco nám říci!)
Povzbuzujeme děti, aby nám vyprávěly nejen o svých radostech, ale i svých starostech. Ba i o těch nejnepříjemnějších pocitech. Je lepší, když se takto v rozhovoru ventilují, nežli když zůstávají uvnitř a působí vnitřní napětí.
Snažíme se být co nejlépe informováni o pocitech a postojích dětí.
Nasloucháme dětem a posilujeme vzájemný vztah důvěry.
Dáváme dětem láskyplnou péči obsahující něhu a pohlazení.
Snažíme se, aby děti věděly, že se na nás mohou vždycky spolehnout.
Respektujeme právo dětí na soukromí.
Potřeba osobní identity
V mateřské škole respektujeme potřeby dětí, myšlenky, jejich postoje a zároveň snažíme se, aby samy vyjadřovaly své pocity, postoje. Prostor dostávají během celého dne. Největší prostor poskytujeme v ranním komunitním kruhu, kde každý může vyjádřit své pocity, přání a všem dětem je nasloucháno.
Osobní svobodu a volnost dětí je respektujeme do určitých mezí, vyplývajících z řádu chování norem a pravidel, které máme ve škole stanoveny. Pravidla chování ve třídě spoluvytváříme s dětmi. Spoluúčast motivuje jak učitelky, tak děti v jejich dodržování. Děti mají možnost pravidla graficky si je znázornit, aby nám byly stále na očích. Díky nim se nám ve třídě žije lépe.
Učitelka dodává dítěti zdravou sebedůvěru a nepodceňuje ho. Náročnost prací, úkolů a her se systematicky zvyšuje s ohledem na vývoj dítěte. Vybízíme děti, aby práce zvládaly co nejvíce samostatně, ale vědí, že jim vždy rády pomůžeme. Děti oceňujeme a podněcujeme k dalšímu růstu.
Učíme děti, jakou mají úlohu ve skupině, navzájem respektujeme své místo, myšlenky toho druhého. Nabízíme skupinové práce, kde si každé dítě najde své místo, vytvoří si společný cíl a pomocí komunikace a spolupráce jej dosáhnou, tímto se tedy učí respektovat druhého. Také v komunitním kruhu, kde je každý názor stejně hodnotný si děti odbourávají strach z vyjadřování. Učí se udržet myšlenku a následně ji vyjádřit. Co je ale nejdůležitější, díky komunitnímu kruhu získají dvě důležité vlastnosti a to trpělivost a umění naslouchat.
Učíme se, přijímat i neúspěch jako součást života. Ať již prohraji v "člověče nezlob se" nebo se mi nevydaří výkres, vždy je tu možnost zkusit to znovu a lépe, přesně tak jako v životě.
Ocenění u nás patří všem dětem, i když se jim nepodaří, co chtěly, protože ceníme snahu, vůli, pečlivost.
Potřeba otevřené budoucnosti, životní perspektivy a smyslu života
Snažíme se v dětech povzbuzovat představu otevřené budoucnosti. Každé dítě by si mělo stanovit své cíle, kterých by chtělo dosáhnout. např. dosáhnout na kliku, naučit se také to, co umí sourozenec, kamarád...

Vedeme děti k samostatnosti a osamostatňování (stolování, pomoc kamarádovi při úklidu či oblékání)
Učíme je nebát se rozhodovat, proto každému dáváme prostor pro vyjádření svého názoru.
Chceme, aby si uvědomily vlastní já a svou osobnost a sounáležitost se skupinou. (skupinové hry i tvoření, individuální práce)
Děti vzájemně nesrovnáváme, nepřirovnáváme k někomu úspěšnějšímu. V žádném případě nezdůrazňujeme nedostatky dětí, nepřenášíme na ně své vlastní strachy.
Snažíme se dětem umožnit kontakt s vrstevníky, které disponují různými dispozicemi i indispozicemi. Jinakost pro nás není překážkou, proto by se jí děti neměly bát!
Dětem nabízíme takové činnosti, ve kterých se mohou postupně naučit a získat odhad svých schopností a možností.
Každé dítě si vytváří různé strategie, jak dosáhnout daných cílů (dnes se mi to nepovedlo, příště na to půjdu jinak)
Učí se být aktivním, nesmí se bát překonávat překážky i za cenu drobného neúspěchu
Podáváme dítěti objektivní představy o cestě životem a snažíme se vyvarovat přílišnému ochranářství.
Dáváme přednost prožitkovému učení